Helena jako dítě vyrůstala v divočině, naprosto odříznutá od světa, vychovávána svým tvrdým otcem tak, aby byla schopná přežít i v nejdrsnějších podmínkách. Jenže právě otec, který ji byl nejbližší, ve skutečnosti držel v lesích ji i její matku násilím.
Helena vyrůstala se svou matkou a otcem hluboko uprostřed bažin a lesů, daleko od jakékoliv civilizace. Vše, co poznala, byla jen jejich chata, lesy a bažiny. Od útlého věku ji otec učil, jak přežít v drsné divočině, jak vystopovat zvěř a lovit ji. Zároveň si s ní vytvořil až děsivě úzké pouto. Helena jako malá ale netušila, co se za jejich životem v lesích skrývá. Otec ji i její matku totiž držel mimo vnější svět násilím. Poté, co se jim podařilo z jeho zajetí uprchnout, byl dopaden a uvězněn. Lidé mu začali přezdívat Král bažin.
O dvacet let později už Helena žije se svým manželem a dcerou běžným, téměř idylickým životem. Změnila si jméno a vzpomínkou na drsné dětství a své věznění v lesích jsou pouze její tetování „darovaná“ otcem. Iluze normálního života se jí se rozplyne ve chvíli, kdy se v médiích objeví zpráva, že Král bažin uprchl z vězení. Helenino těžce střežené tajemství o její minulosti je prozrazeno. To by ale nebylo to nejhorší. Helena až příliš zná svého otce. Ví, že si pro ni přijde a nikdo a nic ho nezastaví. Na to jsou jeho schopnosti přežití příliš velké. Helena se své minulosti musí postavit a otce najít dřív, než najde on ji. Anebo hůř – než najde jejího manžela a dceru.