Včelí královna neboli matka, trubci a dělnice. Pracovitost, pospolitost a nezištnost ve jménu funkčního společenství, v němž nezbývá prostor pro egocentrismus. Poetická esej líčí fascinující svět včelích úlů, jejichž uspořádání dává za příklad lidské societě. Díky pozorování hmyzu a rozhovorům se včelaři i odkazům z knihy Radomila Hradila „Včely a jejich svět“ se dozvídáme, že včela, jakožto objektivně nejdůležitější stvoření na Zemi, se stala ohroženým druhem přičiněním lidstva, jehož chamtivost a sobeckost může dospět k jeho záhubě. Je však zřejmé, že pro Zemi vše dobře dopadne, ať už s lidstvem, či bez něj…